Klasická masáž je nejobvyklejším a nejrozšířenějším druhem fyzioterapeutické procedury. Za pomoci rukou maséra dochází k dávkovanému mechanickému působení různé intenzity na lidské tělo. Masáží lze působit na záda, hlavu, hrudník, břicho, dolní i horní končetiny.
Masáže jsou už od dávných dob prováděny jako prostředek úlevy, uvolnění a prevence, stejně jako k celkovému posílení organismu. Byly vždycky i metodou léčby celé řady onemocnění v různých oblastech medicíny – v ortopedii, chirurgii, neurologii atd. Klasická masáž napomáhá s odstraněním bolestí, otoků a srůstů. Posiluje vazy a klouby, pomáhá při obnově poraněných tkání, zvyšuje sílu a výkonnost svalstva, stimuluje krevní oběh. Má ozdravující účinek na pokožku, na podkožní tukové vrstvy, cévy a nervy. Klasická masáž rovněž příznivě působí na imunitu a celkový psychický a fyzický stav člověka. S pomocí klasické masáže se lze zbavit tělesné i psychické únavy a připravit se na velkou fyzickou zátěž. Je také zárukou skvělého tělesného pocitu, dobré nálady a svěžesti.
Klasickou masáž můžeme rozdělit na tři druhy: celkově posilující (hygienická), léčebná a sportovní. Celkově posilující masáž je prováděna jako prevence onemocnění a k normalizaci procesů výměny látkové. Masáž léčebná může být jedním ze způsobů léčení konkrétního onemocnění u konkrétního pacienta. Sportovní masáž je zaměřena na přípravu organismu na fyzickou zátěž a obnovu sil po nich.
Masážní technika se skládá z množství jednotlivých postupů, které můžeme zařadit pod čtyři základní typy:
◾ Tření
Nejpovrchnější z hmatů klasické masáže. Působí na kůži a podkoží. Masérova ruka při něm s různou intenzitou tlaku klouže volně po kůži. Třením začíná a končí masáž kterékoli části těla. Různé masážní hmaty jsou v průběhu masáže zpravidla prostřídány právě třením.
◾ Roztírání (vytírání)
Postup klasické masáže působící na a svaly, šlachy, klouby a kloubní pouzdra, mezikostní prostory, dlaně a plosky nohou. Masérova ruka při něm s různou intenzitou tlačí na pokožku, neklouže po ní, ale uchopuje ji spolu s podkožními tkáněmi, potahuje a protahuje, přesunuje a posunuje ji v různých směrech a uvolňuje při tom masírované tkáně. Masáž je prováděna progresivními postupnými anebo kruhovými pohyby.
◾ Hnětení
Hnětení představuje jeden z nejnáročnějších masážních postupů. Působí se při něm nejenom na kůži a podkoží, ale především na svaly. Základní hmat při hnětení velmi připomíná zpracovávání těsta. Jde o nepřetržité nebo postupné uchopování a nadzvedávání (odtahování) kůže i s podkožím a hlubšími tkáněmi, které může být prostřídáno intenzivním tlakem, svíráním nebo roztíráním a tepáním.
◾ Vibrace (chvění) a tepání
Vibrace – postup klasické masáže, který spočívá ve vyvolávání vibračního pohybu v masírované tkáni. Působí především na svaly. Podle rychlosti chvění jde o působení tonizující (zvyšuje svalové napětí) nebo relaxující (snižuje svalové napětí). Tepání znamená střídavé rytmické nárazy oběma dlaněmi. Frekvence nárazů se zvyšuje a svalstvo buď uvolňuje nebo stimuluje. Účinek těchto postupů se nesoustřeďuje jen přímo na ošetřovaný úsek, šíří se daleko do periférních oblastí a do hloubky tkání a působí různými způsoby na organismus.
Existují samozřejmě mnohé další pomocné postupy a hmaty klasické masáže, rozšiřující možnosti působení na tělo klienta. Mechanická stimulace tkáně vyvolaná masáží způsobuje, že se z buněk a mezibuněčného prostoru snadněji uvolňují látky, které s pomocí krevního oběhu pronikají do celého těla a zajišťují tak celkovou odezvu organismu na masáž. Spolu s tím se cestou lymfatického a žilního systému z mezibuněčného prostoru odplavují odpadní látky.
