I zavedeným kadeřnicím se stává, že když poprvé uvidí nějakého klienta, pociťují určité rozpaky a nejistotu a nevědí, co očekávat, když se posadí do jejich křesla. Není to vyvoláno pouze vnitřními pochybami, občas odrazujícím dojmem působí zákazník sám. Podmračený, nemluvný. Jak si s tím poradit a nedat nic najevo? A zejména – jak jeho přístup trochu změnit?
Situace, které v člověku probouzejí nejistotu, mohou být různé. Asi to první, co je třeba si uvědomit, když se nás zmocní vnitřní nejistota, je skutečnost, že v tom nejsme sami. Tohle se stává každému, kdo střízlivě hodnotí svoje schopnosti a dokáže k sobě zaujímat kritický postoj. Za to se každý může jenom pochválit. Je chvályhodné nenosit nos nahoru a nepokládat se za hvězdu. Sebekritický člověk se vnímá střízlivě vždycky a je si dobře vědom toho, že se stále může zlepšovat. Proto se v podobné situaci zhluboka nadechněte – ovšem ne natolik zhluboka, aby vás okolí pokládalo za extrémně vyčerpaného člověka – soustřeďte se zkrátka na svůj dech. Pomůže vám to zklidnit srdeční tep a umožní začít rozhovor jinak než přeskakujícím hlasem.
Co je na počátku komunikace s klientem nejdůležitější? Poskytnout mu možnost domnívat se, že právě z jeho příchodu máte velikou radost! Ten, kdo k vám přišel, musí ve vás vidět kadeřnici nebo kadeřníka, kteří mají radost, že se objevil právě u nich. Pokud vám tedy už samo zahájení kontaktu dělá problémy, naučte se nazpaměť: nenápadný, ale hluboký nádech/výdech, úsměv (zcela povinné) a první slova: „Dobrý den, jaké je vaše přání?“ Poté můžete počítat s tím, že zákaznice nebo zákazník začnou vysvětlovat, co by si přáli.
Abyste pociťovali více sebejistoty a neměli obavy z toho, co buď jak buď budete muset dělat, mluvte s klientem déle a rozvážně, nepřerušujte ho v půli slova poznámkami „Jasně, ano, vím.“ Zákazník oceňuje pozornost, kterou věnujete každému jeho slovu. Můžete to zdůraznit prohlášením: „Popište mi vaši představu, jsem rád/a, že vím, z čeho mám vycházet.“ Můžete klást upřesňující otázky. Každý zákazník je osobnost, a pozorně mu naslouchat, umět mu porozumět a do ničeho ho příliš nenutit je velmi důležité.
Nezapomínejte, že někteří lidé se na veřejnosti stávají vyslovenými nemluvy a bručouny. Jejich málomluvnost si vůbec nemusíte brát osobně. Do kadeřnictví mohou přijít i lidé s ne právě růžovou náladou, nemusí se jim chtít mluvit vůbec s nikým a vůbec o ničem. Občas se stane i to, že sem lidé zajdou cestou z práce a prostě využijí volného křesla. Pokud z klienta vycítíte podobnou náladu, snažte se po pozdravu a přivítání klást potřebné otázky zdrženlivě, nehovorně, soustřeďte se na svoji práci. Postupujte pomalu, krok za krokem, zdůrazněte význam každého prvku přípravy vlasů na stříhání. Zákazníka usaďte, zakryjte přehozem, rozložte si nástroje, to vše bez zbytečných slov. Při mytí se ptejte, zda vyhovuje teplota vody. Ujistěte se u klienta, že přehoz nemá uvázán moc těsně a že ho neškrtí – tento malý projev péče o jeho pohodlí vždycky vyvolá kladnou klientovu reakci.
Poté zákazníkovi zvolna rozčesávejte vlasy. Prohlédnete si při tom jeho předchozí ostříhání. Lehké doteky vašich prstů při mytí i stříhání dodají vaší konverzaci určitou intimitu. Obvykle totiž člověku nikdo cizí vlasy nemyje ani nerozčesává, to mu dělávala v dětství maminka. Takže když se začnete zabývat jeho vlasy, klienta to k vám podvědomě přiblíží a začíná vás vnímat s větší vstřícností. Kontakt je navázán. Rozvíjejte ho velmi obezřetně, přizpůsobte se frekvenci klientova rozhovoru, nepřežeňte to ani s hovorností, ani se srdečností. Zákazník musí vidět, že ve středu pozornosti jsou jeho vlasy, jeho účes, vaše práce. Pokud barvíte vlasy a nezbytná je technologická přestávka, během které se věnujete další klientce, jí kávu nebo vodu, zeptejte se, zda barva neštípe nebo nestéká. Musí si být stále vědoma, že se jí věnujete.
