Kadeřnické povolání je více než většina ostatních založeno na každodenním blízkém kontaktu se zákazníkem. Zvládnutí takového mnohahodinového kontaktu s cizími lidmi nebo lidmi známými jen velmi povrchně na skutečně profesionální úrovni může být po psychické stránce velmi náročné, nicméně tvoří velmi podstatnou součást výkonu kadeřnického povolání.
Kadeřník musí navodit hned při příchodu zákazníka přátelskou atmosféru. Vhodnými slovy a bez přerušování zjistit, jaké je zákazníkovo přání, dívat se mu během rozhovoru do očí a usmívat se. Sám by měl mluvit méně a být přitom věcný a zároveň vstřícný. Vhodnými otázkami by si měl upřesnit, co zákazník požaduje a ujistit se, že ho správně pochopil.
To je jakési shrnutí minimálních očekávání, která má většina lidí vůči osobě kadeřníka či kadeřnice. Je faktem, že drtivá většina mistrů kadeřnického řemesla toto očekávání naplňuje. Instinkt a zkušenost jim napoví, kdy je zákazníkovi do řeči a kdy raději mlčí, jaké téma ho zajímá a čemu se raději vyhnout. Nůžky cvakají, fén hučí, nový účes se během nezávazného lehkého rozhovoru vyloupne jako by sám od sebe, po přerostlých vlasech nezbude ani stopa a zákazník odchází s dobrým pocitem i náladou.
Může se však stát, že člověk narazí na kadeřníka, který je třeba i šikovný v práci, ale pokud jde o chování a komunikaci, je to bída. Buď mlčí jako zařezaný a jeho podmračený výraz odrazuje od náznaku nejen jakékoli konverzace, ale i snahy upřesnit své přání ohledně účesu, který mu právě vytváří na hlavě, nebo je naopak hovorný až moc, brebentí bez ustání a když k tomu navíc hlasitě vyhrává rádio, má člověk pocit, že mu praskne hlava. Obojí je na velkou kadeřnickou pětku.
Stává se také, že narazíme na kadeřníka nebo kadeřnici, z jejichž každého slova a gesta je zřejmé, že jsou velice zaneprázdněni a že vůbec netouží se nám věnovat. Ačkoli přicházíme objednáni, tvrdí nám, že na barvení nebo trvalou dneska opravdu není čas, ostatně „to máte ještě dobrý“ a můžete to nechat na jindy… To je ovšem kadeřníkova ostuda a nesmí se to stát.
Jestliže někdo nakráčí do kadeřnictví s fotkou filmové hvězdy a žádá přesně to, co má ona na hlavě, nemusí být vždycky uspokojen. A skutečně to není kadeřníkova povinnost. Zákazníkovy vlasy nemusejí například svou kvalitou vyhovovat jeho představě o účesu. Profesionál mu dokáže důvody jasně a zdvořile vysvětlit. Pokud ovšem kadeřník odmávne obrázek jako špatný vtip a nevěnuje zákazníkovu přání pozornost, je to špatně.
Vrcholem jsou projevy netaktnosti, jichž se kadeřník může dopustit kvůli nedostatkům či vadám zákazníkových vlasů a jejich úpravy. Rádoby vtipné poznámky na konto vlasů řídkých nebo padajících jsou projevem totální neprofesionality. Stejně tak ignorování zákazníkových žádostí o radu ve věci péče o vlasy či účes. Kadeřník má reagovat jemně a taktně i v případě, kdy si třeba klientka sama povzdechne nad „hroznou kvalitou“ svých vlasů.
Ke kadeřnické etice patří i to, že s křeslem, na kterém zákazník sedí, kadeřník nemanipuluje, aniž by zákazníka předem upozornil, že ho na chvilku z toho a toho důvodu potřebuje otočit. A když už je řeč o etice – kadeřník nikdy nemá kritizovat práci svých kolegů z jiných salonů, stejně jako by neměl kritizovat vlasovou kosmetiku jiné značky, než je ta používaná v jeho salonu.
Stává se, že kadeřník opakovaně posunuje termín objednání, nebo když přijdete, musíte hodinu čekat. Vyfoukání natočených vlasů svěří mladšímu kolegovi se slovy, že ještě musí dodělat tamhletu paní. To všechno jsou věci, které jsou nepřípustné a svědčí o neprofesionalitě kadeřníka.
Občas také kadeřník věnuje více pozornosti vtipkování s kolegy či telefonním rozhovorům než zákazníkovi, nebo mu přijde známý a místo co by se kadeřník ujišťoval, že je zákazník spokojen s průběhem úpravy jeho vlasů, baví se vesele se známým. To je opět profesionální propad. Veškerou pozornost má kadeřník věnovat klientovi.
Velmi trapné je, když kadeřník na zákazníkově hlavě vyrobí něco, co si zákazník nepřál a odmítá jeho námitky s vysvětlením, že to vypadá úžasně a jak moc in je účes, který mu na hlavě spáchal. To je opět známka těžké neprofesionality. Profesionál umí krom jiného přiznat chybu. Že se nemá s klientem přít nebo se dokonce rozčilovat jistě není třeba zdůrazňovat.
Kadeřník by měl umět udělat klientovi nějakou tu poklonu, pochválit část oblečení nebo barvu laku na nehty, měl by nevtíravou formou navrhnout trochu jinou úpravu účesu nebo odstín barvy či nabídnout pečující kosmetické přípravky, s nimiž má dobrou zkušenost.
Pozornost klientovi musí prokazovat během celé procedury – ujistit se, zda voda není příliš horká nebo studená, zda ho barva nebo trvalá neštípou, atd. Jestliže nanese barvu nebo přípravek na trvalou a je nutná technologická přestávka, neznamená to, že se zákazníkovi přestane věnovat. Nabídne mu kávu nebo vodu, řekne, kolik minut ještě zbývá, zkrátka mu dává najevo péči a starost.
